1.2.2020 - 3. Triangl Pečky
Třetí letošní halový triangl. Tradičně jedním soupeřem Viktorie Radim a druhým tentokrát AFK Nymburk. V totálně zdecimovaných počtech během řádění chřipky a lyžařské sezóny. Hráli všichni (víceméně) zdraví - 6 dětí. Takže ještě větší zátěž než obvykle.
sestava: Jamborová, Polák, Šťastný, Šteffen, Šíma, Kysel
AFKP - Radim 7 : 11
góly: Polák 2, Šteffen 3, Šťastný 2
S Radimí to byl zápas jako vždy, vyrovnaný, rozhodovali drobnosti. Obě mužstva se stejným přístupem - kličkovat, napadat, nenahrávat, nenakopávat. Takové zápasy pro nás mají smysl, protože nám dovolí pracovat s balónem, zkoušet kličky. Díky takovým zápasům se zlepšujeme v dovednostech, ve kterých se chceme zlepšovat - zdokonalování individuálních dovedností, samostatné rozhodování, vyjíždění do volných prostor. Přesně tohle jsme v tomto zápase předváděli.
Vojta Štefen štrykoval kličky jak smyslů zbavený.
Hanička vůbec nepřemýšlela nad tím, že dostala stoličku padla na lokty, okamžitě šla na nohy a šla si vybojovat balón bez obvyklého vztekání. Vodila perfektně balón.
Vojta Kysel byl na hřišti jak v tranzu, nepouštěl k balónu nejen protihráče, ale ani spoluhráče :)
Maty dřel jako každý zápas až do vyčerpání.
Kája si schovával kličky až do chvíle, kdy už byli všichni ostatní unavení. Potom ale soupeře motal na výbornou.
Honzík bojoval, co to šlo, akorát se zase nepotkal s pohodovou náladou.
Výborný zápas, výborné výkony, posouváme se v dovednostech a dovolíme si na hřišti s balónem čím dál tím víc. Takže za trenéry spokojenost!
AFKP : AFK Nymburk výsledek a góly nepočítány
góly: Polák 1, Šíma 2, Šťastný 2
V tomhle zápase jsme dostali takovou spoustu branek, že už to nemělo cenu ani počítat. Rychle chceme na tenhle zápas zapomenout.
Je ale potřeba si všimnout, jak jsme i v tomhle zápase hráli my a jak hrál soupeř. My nechceme hrát stylem nakopnout balón někam a všichni za tím běžet. Nechceme střílet góly z půlky hřiště. Ve chvíli (už teď na jaře), kdy začneme hrát bez mantinelů, budeme naší hrou ve strašné výhodě. Náš způsob hry bude mít úspěch, protože my udržíme balón na kopačkách. Nakopávání povede jen ke ztrátě. Jasně, že bychom rádi vyhrávali a nemáme radost z toho, že děti na střídačce kňourají, protože prohrávají a chtějí taky dávat góly. Ale určitě to nebudeme zachraňovat tím, že budeme "v nouzi" nakopávat směrem na branku a doklepávat do prázdné.
Nechceme ani nahrávat (zatím). Na přenášení hry nahrávkou do volných prostorů je ještě hromada času. Děti v tomhle věku ještě pořádně nevnímají co všechno se děje těsně u nich natož na druhé straně hřiště, kde není balón. Nahrávka na spoluhráče ve volném prostoru je spíš náhoda než úmysl.
Takže my budeme, i na vzdory takovýmhle zápasům plným slz, pokračovat stejnou cestou - kličkovat, napadat, nenahrávat, nenakopávat, zrychlovat v kličkách, přidávat nové kličky, budeme pomalu začínat s herními posty (pouze ti starší, kteří budou za rok hrát soutěž ml. přípravek).